Princip jehličkového tisku

Jehličkový tisk (anlicky dot matrix print) je jednou z nejstarších a nejpoužívanějších technologií počítačového tisku. Základem jeho principu je pohyb jehličky směrem k papíru, která podobně jako psací stroj zanechá grafickou stopu pomocí pásky, namočené v inkoustu. Na rozdíl od psacího stroje, písmena a grafika se skládají z jednotlivých bodů a tudíž je možné používat různé řezy písma nebo kreslit grafické obrazce.

Protože při tisku dochází k mechanickému dotyku jehličky s papírem, je možné znásobit počet tisknutých kopií použitím kopírovacího papíru. Tohoto mechanismu využívaly v minulosti i některé jednodušší jehličkové tiskárny – v mechanismu tiskové hlavy chyběla páska s inkoustem a stop na papíru bylo dosaženo pouze pomocí „kopíráku“, přiloženého z rubu papíru.

Tiskové jehličky

Každý bod tisku je zaznamenán drobnou kovovou jehličkou, která se pomocí řízeného dodácání energie do malého elektromagnetu pohybuje směrem tam a zpět. Při jednom průchodu tiskové hlavičky s jehličkami je vytisknuta jedna řádka. Podle počtu hlaviček je dosaženo kvality tisku – existují i tiskárny pouze jednojehličkové, které musí pro tisk jednoho řádku textu projet nejméně osmkrát. Standardem se staly tiskárny s 9 a 24 jehličkami, zřídka se objevily také tiskárny s 18 a 27 jehličkami.

Kvalita tisku

Čím více tiskových jehliček hlava tiskárny obsahuje, tím je tisk kvalitnější. Další parametry ovliňující kvalitu tisku jsou rychlost pojezdu hlavy, kvalita pásky, sychronizace pohybu pásky a posunu papíru a další vlastnosti. Přestože jsou jehličkové tiskárny extrémně trvanlivé a odolné, u každé dochází postupěm času k mírnému rozostrření tisku namáháním mechanických částí.

Historie jehličkových tiskáren

Počátek použítí jehličkového tisku můžeme nalézt v roce 1964, konkrétně při Olympijských hrách v Tokiu. Pro tyto Hry vyvinula japonská firma Seikosha, která byla oficiálním časoměřičem, malou a praktickou jehličkovou tiskárnu, která umožňovala pořadatelům i novinářům získávat informace z časomíry olmypijských soutěží vevelmi krátkém čase. Úspěch jehličkového tisku byl takový, že firma Seikosha dokonce na základě názvu tiskárny (EP-01) založila dceřinou společnost Epson (syn EP), která se pak stala na dlouhá léta lídrem trhu s jehličkovými tiskárnami.

První sériově vyráběná tiskárna Electronic printer 101 (EP-101) přišla na trh v roce 1968, první devítijehličkovou tiskárnu vyvinula firma Epson v roce 1978. Název TX-80 naznačoval, že tiskárna umí vytisknout 80 znaků na řádek. Vylepšená verze této tiskárny (MX-80) se pak stala bestsellerem po celém světě. Až do konce osmdesátých let se jí vyrábělo v továrnách firmy Epson téměř 100 000 každý měsíc! Stala se tak standardem pro všechny další jehličkové tiskárny pro osobní počítače.

Jehličkové tiskárny nebyly původně určeny pro tisk grafiky. Pouze pomocí nepohodlných vylepšení a softwarových prostředků třetích firem se je občas povedlo „donutit“ vytisknout i grafický obraz. S dalším vývojem přišlo i zvýšení kvality tisku (až k rozlišení 240dpi) a pseudo-barevný tisk – tiskárny používaly vícebarevné pásky a několikanásobným průjezdem nad místem tisku a posunem barevné pásky byla vždy vytištěna žádaná barva. Barevné jehličkové tiskárny však pro svou nízkou kvalitu tisku nikdy nedošly většího rozšíření.

Ke konci osmdesátých let 20. století byly 24-jehličkové tiskárny na vrcholu svého rozšíření. V následujících letech je ale velmi rychle vytlačily z trhu nastupující technologie inkoustového a laserového tisku. Jehličkové tiskárny si tak do současnosti udržely své postavení trvanlivých a spolehlivých pracantů pouze tam, kde se hledí na co nejlevnější a nejspohelivější provoz – při hromadném tisku faktur a reportů, v elektronických pokladnách, bankomatech a dalších podobných zařízeních.