Princip inkoustového tisku

Tisk pomocí tekutého inkoustu prožívá v posledních letech obrovský boom. Technologie nachází uplatnění jak ve stolních tiskárnách, tak velkoformátových tiskových systémech a opomenout nelze ani průmyslové aplikace.

Všechny stroje tisknoucí inkoustovou technologií mají společné jedno – tisk je vytvářen pomocí velmi malých kapiček inkoustu, který je na potiskované médium bezkontaktně přenášen z tiskové hlavy. a především ve způsobu, jakým je inkoust předáván na potiskované médium, se jednotlivé technologie liší.

Drop on demand
Jednotlivé kapky inkoustu jsou z tiskové hlavy vypuzovány jen tehdy, mají-li „dopadnout“ na potiskované médium. Tzn. co kapka inkoustu, to jeden konkrétní tiskový bod.

Kontinuální inkoustový tisk
Technologie kontinuálního inkoustového tisku pracují na zcela jiném principu – tiskárny vytvářejí nepřetržitý proud velkého množství kapiček inkoustu, kde vybrané kapky jsou vychýleny tak, aby dopadly na potiskované médium a ostatní kapky jsou odváděny sběrným systémem zpět do zásobníku. Výhodou této technologie je zejména vysoká rychlost tisku a tak je kontinuální inkoustový tisk používán především v zařízeních pro velkoformátových tisk v těch největších rozměrech (tj. tisk v šíři několika metrů).

Termální inkoustový tisk
Je založen na procesu, který se stará o vypuzení kapky inkoustu z tiskové hlavy na potiskované médium. Teplo, resp. ohřev, je aplikováno v tiskové hlavě obsahující množství trysek s komůrkami, které se během tisknu neustále zaplňují inkoustem. Rychlým ohřevem vznikne v prostoru komůrky přetlak, který „vystřelí“ kapičku z komůrky tryskou na potiskové médium. Tato technologie je také nazývána bubble-jet.

Piezoelektrický inkoustový tisk
součástí tiskové hlavy je v tomto případě piezoelektrický krystal, fungující jako miniaturní pumpička vytlačující velkou rychlostí inkoust směrem k podložce. Tiskárny pracující tímto principem dosahují také velmi malých a konzistentních tiskových bodů skládající se s kapiček 3-5 pl. Piezoelektrické hlavy jsou trvanlivé, a protože jsou podstatě dražší než hlavy pro termální inkoustový tisk, jsou pevnou součástí tiskárny. Mechanické vypuzování kapiček inkoustu funguje do značné míry nezávisle na jeho chemickém složení, což je jedna z výhod této technologie. Kromě mnoho druhů inkoustů vhodných například pro exteriérové tisky je praktickým důsledkem možnost použití pevných vosků.

Historie inkoustových tiskáren

Princip inkoustového tisku byl vynalezen v sedmdesátých letech, kdy se inženýři snažili nahradit nekvalitní grafický jehličkový tisk něčím kvalitnějším. Největší problém spočíval v dostatečné kontrole toku inkoustu na papír a také dostatečné ochraně tiskové hlavy před zaschnutím inkoustu.

Princip kontinuálního tisku byl doménou IBM, která jej ale pro jeho finanční náročnost nedokázala rozšířit pro domácí a kancelářské použití a proto je výsadou průmyslového tisku. Naopak drop-on-demand technologie, se kterou přišel v roce 1977 Siemens, byla atraktivní nižšími náklady, přestože tisk byl o poznání pomalejší. Nejrozšířenějším se ale stal termální inkoustový tisk, který prosadil HP svou řadou DeskJet.

Od začátku devadesátých let dvacátého století klesla cena inkoustových tiskáren pod 1000 dolarů a v oblasti barevného tisku se postupně stala pro domácí a kancelářské použití dominantní po celém světě. Její oblíbenost navíc stoupla s příchodem renovace tonerů, která už tak levný tisk ještě zefektivnila a umožnila využívat výhod tisku opravdu všem. S rozvojem digitální fotografie navíc inkoustové tiskárny získaly další pole působnosti a fotografové si tak mohou opět tvořit papírové fotografie v pohodlí domova, ovšem v průmyslové kvalitě.